Barokní styl

Barokní architektura je stavební sloh, který vznikl počátkem 16. století v Itálii a postupně ovládl celou Evropu až do poloviny 18. století. Jeho charakteristické rysy - bohaté plastické tvary, dramatický pohyb, mohutný dojem a iluzivní výzdoba - se projevovaly především na monumentálních stavbách, které mají působit na diváka a prezentovat bohatství i moc stavebníka. Typickým materiálem barokních staveb jsou omítané cihly, doplňované kamenem. K baroknímu tvarosloví patří sloupy, valené klenby a kopule. V barokní době vzniklo množství staveb jak církevních (kostely, kláštery), tak také světských (zámky, paláce, městská sídla pro šlechtu („hotely“), letohrádky, školy a radnice).
Ve srovnání s předcházejícími slohy - s přísnější a převážně kamennou gotikou a s hravou italskou renesancí - působí barokní architektura mohutným dojmem i propojením s plastickou a malířskou výzdobou. Světské stavby dávají najevo bohatství, luxus i snahu o zajištění pohodlí. Chrámové stavby mívají komplikovaný půdorys, často s kruhovými a eliptickými prvky, působivost kleneb a kopulí posilují iluzivní malby. Paláce a zámky jsou přísně symetrické, a protože hlavní důraz se kladl na vnější dojem, mohl někde vzniknout i falešný štít, brána, okno nebo dveře.